• Dělnická 54, 170 00 Praha
  • 608 348 146

Lutchu Da Ama

Zemřela barmská spisovatelka Lutchu Do Ama

Dne 7. dubna 2008 se rozletěla do světa smutná zpráva, že nás ve věku nedožitých 93 let opustila význačná barmská novinářka, spisovatelka, překladatelka a bojovnice za lepší život lidí v Barmě – Lutchu Do Ama. Ludu Do AmarJejího odchodu želí nejen lidé v její rodné Mandalaji a po celé Barmě, ale i četní barmští disidenti v Thajsku, Indii, Evropě i Americe a přátelé Barmy po celém světě, kteří si jí vždy velice vážili. Lutchu Do Ama je v titulu knihy vydané k jejím devadesátinám nazvaná Lutchu Amei, což znamená „matka lidu“. A skutečně celá její životní dráha i její dílo, jakoby představovalo zrcadlo barmského národa a jeho boje za lepší budoucnost.

V koloniálním období ve 30. letech 20. století byla studentkou Mandalajské a poté Rangúnské univerzity; roku 1936 se zapojila do studentské protibritské stávky, za druhé světové války byla aktivní v odbojovém hnutí proti japonským okupantům. V období nezávislosti po roce 1948 za vlády U Nua, když byl roku 1953 zavřen její manžel – novinář a spisovatel Lutchu U Hla – převzala ze něho plnou odpovědnost a vydávala noviny Lutchu. Když pak roku 1958 – 60 a poté v roce 62 se převratem zmocnila vlády vojenská junta generála Nei Wina, Do Ama stála vždy na straně těch, kteří bojovali proti útlaku tohoto krutého režimu. A ještě loni na podzim, ve svých 92 letech, se statečně postavila na stranu buddhistických mnichů, kteří protestovali proti vojenské juntě.

Kolem vydavatelství novin a časopisů Lutchu (Lid) se v Mandalaji vždy soustřeďovali mladí básníci a spisovatelé Horní Barmy, kteří se snažili o moderní pojetí barmského jazyka a literatury proti zkostnatělým názorům a stylu psaní tradičních autorů. Sama Do Ama, která vždy ctila barmské tradice, psala krásným, jasným moderním jazykem. Vedle článků do novin a časopisů vydávala spolu s Lutchu U Hlou v Mandalaji povídky, biografie barmských spisovatelů, herců, divadelníků, výtvarných umělců, knihy o tradiční hudbě, historii Mandalaje atp. Tímto způsobem zachovala pro budoucí generace doklady o barmské tradici a kultuře i staré fotografie. Do barmštiny také překládala světovou literaturu.

Do Ama byla vždy i velkou přítelkyní Československa, které navštívila roku 1962. Když jsme v letech 1958/60 jako dva čeští stipendisté studovali na Rangúnské univerzitě, byla nám vždy nápomocna svou radou. V době prázdnin nás pozvala do Mandalaje a Horní Barmy a radila nám, které památky a zajímavá místa navštívit. Často nám dělal průvodce její nejstarší syn Kou Sou Win. Sama s námi navštívila město Meimyou. Pomáhala nám i v našich cestách v Šanském i Kačjinském státě. Měli jsme pocit, že nás vzala do rodiny ke svým pěti dětem a starala se o nás jako barmská matka. I při našich dalších pobytech nám byla vždy poradkyní a prostřednicí styků s význačnými osobnostmi barmského kulturního života a člověkem, na kterého jsme se vždy mohli obrátit.

Její odchod je bolestnou ztrátou nejen pro Barmánce, ale i pro barmanisty z ostatních zemí, kteří s ní udržovali styky. Doufejme, že na její místo nastoupí mladší generace, jako je její syn – U Ňeimčjam (spisovatel Ňji Pu Lei) a mnozí další.

Dagmar Bečková – Myathida
barmanistka

© 2008