Burma | Burma Center Prague

“Multilaterální vyjednávání” (“Multi-Party Talks”) o Barmě poprvé navrhl Ethnic Nationalities Council v roce 2006. V té době bylo mezinárodní společenství ve vztahu k řešení barmské otázky názorově stále ještě výrazně rozpolceno. Idea spočívala v tom, že by byly dohromady svedeny dva extrémy – sousední země a Západ. Jednalo se o “nejlepší scénář” založený na jednání o Severní Koreji, kterého se účastnilo šest stran – Severní Korea, Jižní Korea, Čína, Japonsko, Rusko a USA – a “Kvarteto mezinárodních mediátorů pro Střední východ” – OSN, EU, Rusko a USA. To by přirozeně předpokládalo, že mezinárodní společenství by mělo vůli problém Barmy vyřešit. Ve skutečnosti není Barma na seznamu priorit žádné země, aby tak mohla upoutat pozornost a získat zdroje nezbytné k vytvoření nového mezinárodního mechanismu, který by umožnil konat “multilaterální vyjednávání” o Barmě.

Mezinárodní společenství bylo šokováno brutálním zásahem proti mnichům během “Šafránové revoluce” v září 2007, a mezitím se vice semklo. I nadále však přetrvává názorová propast mezi těmi, kdo by chtěli uvalit více sankcí, a mezi těmi, kdo mají pocit, že spolupráce s režimem přinese lepší výsledky. Ani jeden tábor nedosáhl valného pokroku.

V prosinci 2007 byla utvořena “Skupina přátel” (“Group of Friends”) generálního tajemníka OSN. Patří do ní Austrálie, Čína, Francie, Indie, Indonésie, Japonsko, Norsko, Rusko, Singapur, Thajsko, Velká Británie, USA a Vietnam, jakož i země, která předsedá Evropské unii – v současné době Švédsko. Tento přístup se liší od koncepce “multilaterálního vyjednávání” v tom, že:

1. nezahrnuje Barmu
2. jedná se o ad-hoc vytvořený neoficiální poradní orgán generálního tajemníka OSN
3. nemá jasně definované cíle ani vizi, čeho lze dosáhnout
4. má širší a odlišné složení – dobrovolnými členy jsou jednotlivé země, nikoli bloky strategických zainteresovaných stran (Austrálie, Francie, Indonésie, Norsko, Singapur, Thajsko, Velká Británie a Vietnam versus jižní Asie, ASEAN a EU).

Cyklón Nargis v květnu 2008 mezinárodní společenství vyburcoval k tomu, aby se snažilo konkrétněji spolupracovat v omezené oblasti – poskytování pomoci po úderu cyklónu. Za účelem koordinace prací byla vytvořena Klíčová tripartita (Tripartite Core Group) – Barma, OSN a ASEAN. OSN, Norsko, USA a další státy poskytly financování. TCG fungovala natolik dobře, že mezinárodní společenství se následně pokusilo rozšířit její geografický rozsah i rozsah působnosti. To však nepřivítal SPDC¹.

K dnešnímu dni doposud neexistuje žádný mechanismus ke koordinaci mezinárodního společenství. Je však nepravděpodobné, že by se podařilo iniciovat “Multilaterální vyjednávání”, neboť:

1. SPDC nemá zájem o zapojení mezinárodního společenství do řešení problémů Barmy
2. SPDC je rozhodnut realizovat své plány a v roce 2010 konat volby. Nepřeje si žádnou zahraniční účast v tomto procesu
3. SPDC by rád nadále využíval rozdílnosti názorů v rámci mezinárodního společenství a preferoval by přímá bilaterální jednání se zeměmi typu USA
4. Barma stále ještě není dost vysoko na seznamu priorit mezinárodního společenství a žádná země na tuto věc nevyčlení potřebné zdroje.

Je nepravděpodobné, že by se mezinárodní situace ve vztahu k Barmě v krátkodobém a střednědobém horizontu výrazně změnila. Je rovněž vysoce nepravděpodobné, že by se změnil postoj SPDC před volbami v roce 2010. Namísto snahy o “Multilaterální vyjednávání” by tudíž mohlo z krátkodobého pohledu možná bylo prospěšnější snažit se poskytovat informace “Skupině přátel”.

Vzhledem k často prezentované domněnce, že generální tajemník OSN je slabý, jakož i skutečnosti, že Obamova administrativa přehodnocuje svůj postoj k Barmě, však nelze očekávat nic radikálního. Nejlepším výsledkem by mohla být dohoda o lepší koordinaci zvýšeného objemu humanitární pomoci pro Barmu. Snad to není mnoho, ale i takový výsledek by měl být vítaný, protože podle zpráv se barmské ekonomice v tomto roce možná bude dařit nevalně a zemědělský sektor se možná bude potýkat s krizí.

Znamená to, že mezinárodní společenství nemůže dělat vůbec nic? Ano i ne. Klíčovým faktorem zde je načasování. Pokud jde o humanitární pomoc, mezinárodní společenství může být mnohem aktivnější v těchto krizových oblastech:

1. pomoc v deltě zasažené cyklónem
2. hladomor v Chinském státě
3. probíhající krizová situace uprchlíků při hranici s Thajskem
4. vnitřně přesídlené populace v Shanském, Karenském a Karenninském státě
5. potenciální krizová situace uprchlíků a vnitřně přesídlených populací v Kachinském, Shanském a Monském státě při hranicích s Čínou a Thajskem
6. Potenciální hladomor ve státech Rakine/Rohingya a zóně sucha
7. Potenciální hospodářská krize v důsledku neúrody rýže.

Z politického hlediska jsou možnosti omezenější. Ačkoli mnozí doufají, že nová jednání s USA povedou k nové politice, naděje je malá. Pro USA je minimálním ústupkem propuštění Aun Schan Su Ťij. S tím nemůže SPDC souhlasit. Pro SPDC je minimálním požadavkem zrušení sankcí. Z pohledu USA nelze zrušit sankce bez propuštění Aun Schan Su Ťij. Dokud bude u moci vrchní generál Than Shwe a SPDC, jednání zůstanou na mrtvém bodě.

Mezinárodní snahy o změnu poměrů v Barmě v posledních 20 letech nebyly úspěšné. I nadále se můžeme snažit o změnu na mezinárodní úrovni, to však může trvat dalších 20-40 let. Na to se nemůžeme spoléhat.

Jednou možností změny jsou volby v roce 2010. Mohli bychom se pokusit o něco jiného? Abyste mi správně rozuměli – volby v roce 2010 nepodporuji. Netvrdím ani, že volby přinesou pozitivní změny. Pokud jde o vrchního generála Than Shwe, změna nenastane, ať již se volby uskuteční či ne. Armáda si přímo či nepřímo musí podržet absolutní kontrolu. V důsledku toho budou mezinárodní sankce nadále platit. Status quo zůstane zachován. Tím se snažím říci, že až dojde ke změnám, k hnutí, snad bude možné přijít s něčím, co by situaci zlepšilo. Bez hnutí nezmůže nikdo nic.

SPDC preferuje status quo. Je mu v podstatně jedno, zda budou sankce zrušeny či ne. Chce, aby mezinárodní společenství a zejména domácí opozice zůstala nadále ochromena. Musíme být přípraveni, abychom dokázali ovlivnit výsledek, až nastane změna:

1. Generační změna v rámci vládnoucího SPDC. Lze nějakým způsobem změnit způsob uvažování důstojníků s vyššími hodnostmi? Cyklón Nargis například přiměl mnoho důstojníků a úředníků celé řady ministerstev na nižších a středních pozicích, aby jednali s obvatelstvem a občanskou společností v urgentních otázkách života a smrti, aniž by konzultovali s vyššími úrovněmi. Bylo by možné generály přicházející k moci přesvědčit, že stávající problémy lze řešit i jinak?
2. Změna z přímého na nepřímý vojenský režim – volby. SPDC sice plánuje tento proces v jeho úplnosti, avšak nemůže mít 100% jistotu. I kdyby demokratická opozice neudělala nic, výsledek pro armádu je stejně nejistý. To platí i v případě voleb v demokratických zemích. Lidé jsou nevypočitatelní. Čím vyšší je počet faktorů, s nimiž je při volbách nutno počítat, tím nejistější je výsledek. Pokud z voleb vyplyne demokratičtější vedení nebo liberálnější armádní důstojnící, jsme připraveni je uvítat a dát jim pravomoci k udržování změn?
3. Vnitřní dynamika v rámci armády mezi důstojníky, kteří v armádě zůstanou, a těmi, kdo budou muset odejít, aby mohli být zvoleni. Můžeme nějakým způsobem zmocnit zvolené představitele tak, aby zvolená vláda dokázala do určité míry vykonávat dohled?

Až nastane změna, naše kroky pomohou probíhající události kladně nebo negativně ovlivňovat. Musíme vyhodnotit, zda přispějí k demokracii nebo diktatuře v krátkodobém a dlouhodobém horizontu. Taková posouzení nelze provádět v zápalu boje. Je proto důležité začít zkoumat možnosti již teď.

Harn Yawnghwe, výkonný ředitel, Euro-Burma Office, Brusel

1 SPDC - “Státní mírový a rozvojový výbor” (“State Peace and Development Council”) – označení barmského režimu – pozn. redakce.