Zemřela barmská spisovatelka Lutchu Do Ama

Dne 7. dubna 2008 se rozletěla do světa smutná zpráva, že nás ve věku nedožitých 93 let opustila význačná barmská novinářka, spisovatelka, překladatelka a bojovnice za lepší život lidí v Barmě – Lutchu Do Ama. Jejího odchodu želí nejen lidé v její rodné Mandalaji a po celé Barmě, ale i četní barmští disidenti v Thajsku, Indii, Evropě i Americe a přátelé Barmy po celém světě, kteří si jí vždy velice vážili. Lutchu Do Ama je v titulu knihy vydané k jejím devadesátinám nazvaná Lutchu Amei, což znamená „matka lidu“. A skutečně celá její životní dráha i její dílo, jakoby představovalo zrcadlo barmského národa a jeho boje za lepší budoucnost.

V koloniálním období ve 30. letech 20. století byla studentkou Mandalajské a poté Rangúnské univerzity; roku 1936 se zapojila do studentské protibritské stávky, za druhé světové války byla aktivní v odbojovém hnutí proti japonským okupantům. V období nezávislosti po roce 1948 za vlády U Nua, když byl roku 1953 zavřen její manžel – novinář a spisovatel Lutchu U Hla – převzala ze něho plnou odpovědnost a vydávala noviny Lutchu. Když pak roku 1958 – 60 a poté v roce 62 se převratem zmocnila vlády vojenská junta generála Nei Wina, Do Ama stála vždy na straně těch, kteří bojovali proti útlaku tohoto krutého režimu. A ještě loni na podzim, ve svých 92 letech, se statečně postavila na stranu buddhistických mnichů, kteří protestovali proti vojenské juntě.

Kolem vydavatelství novin a časopisů Lutchu (Lid) se v Mandalaji vždy soustřeďovali mladí básníci a spisovatelé Horní Barmy, kteří se snažili o moderní pojetí barmského jazyka a literatury proti zkostnatělým názorům a stylu psaní tradičních autorů. Sama Do Ama, která vždy ctila barmské tradice, psala krásným, jasným moderním jazykem. Vedle článků do novin a časopisů vydávala spolu s Lutchu U Hlou v Mandalaji povídky, biografie barmských spisovatelů, herců, divadelníků, výtvarných umělců, knihy o tradiční hudbě, historii Mandalaje atp. Tímto způsobem zachovala pro budoucí generace doklady o barmské tradici a kultuře i staré fotografie. Do barmštiny také překládala světovou literaturu.

Do Ama byla vždy i velkou přítelkyní Československa, které navštívila roku 1962. Když jsme v letech 1958/60 jako dva čeští stipendisté studovali na Rangúnské univerzitě, byla nám vždy nápomocna svou radou. V době prázdnin nás pozvala do Mandalaje a Horní Barmy a radila nám, které památky a zajímavá místa navštívit. Často nám dělal průvodce její nejstarší syn Kou Sou Win. Sama s námi navštívila město Meimyou. Pomáhala nám i v našich cestách v Šanském i Kačjinském státě. Měli jsme pocit, že nás vzala do rodiny ke svým pěti dětem a starala se o nás jako barmská matka. I při našich dalších pobytech nám byla vždy poradkyní a prostřednicí styků s význačnými osobnostmi barmského kulturního života a člověkem, na kterého jsme se vždy mohli obrátit.

Její odchod je bolestnou ztrátou nejen pro Barmánce, ale i pro barmanisty z ostatních zemí, kteří s ní udržovali styky. Doufejme, že na její místo nastoupí mladší generace, jako je její syn – U Ňeimčjam (spisovatel Ňji Pu Lei) a mnozí další.

Dagmar Bečková – Myathida
barmanistka

© 2008