BARMA (MYANMA) – původní oficiální název „Barmský svaz“, od roku 1989 „Svaz Myanma“ – leží v jihovýchodní Asii. Od severu k jihu se z Číny táhne tibetsko-himálajská horská soustava, na jihozápadě a jihu pobřeží země omývá Bengálský záliv a Andamanské moře. Největší řekou je Iravadi. Barma sousedí na západě s Bangladéšem a Indií, na severu a severovýchodě s Čínou, Laosem a na východě s Thajskem. Hlavním městem byl až donedávna Rangún (Yankoun), v roce 2006 však byly vládní úřady přestěhovány do malého městečka Pjinmana, ležícího 400 km na sever od Rangúnu na trati do Mandalaje.
Barma je druhým největším státem jihovýchodní Asie. Její rozloha je 678.033 km2, což je 5 krát víc než Česká a Slovenská republika dohromady. Území Barmy je rozděleno na 7 oblastí vlastní Barmy a 7 států národnostních menšin – Kačjinský, Kajaský, Karenský, Čjinský, Monský, Arakanský a Šanský stát. Barma má téměř 50 milionů obyvatel; nejpočetnější Barmánci tvoří 68% obyvatel. Převažujícím náboženstvím je buddhismus. Úředním jazykem je barmština.
V období od 3. tisíciletí př. n.l. se na Indočínský poloostrov začali stěhovat Tibetobarmánci, Monkchmérové a Thajčíňané. Ve 3. a 4. stol. n.l. vytvořili vyspělou civilizaci Pjuové – předchůdci Barmánců (založili centrum Šríkšétra). V 5. a 6. stol. n.l. osídlili Dolní Barmu Monové (založili Thatchoum a Pegu). V 8. a 9. stol. pronikli do střední Barmy Barmánci a založili Pugam, který se v 11. – 13. stol. stal hlavním městem prvního barmského státu, ve kterém se rozvinula buddhistická kultura a bylo postaveno velké množství pagod, dochovaných dodnes. Ve 13. stol. vyplenili Pugam Mongolové (Kublaj Chán). Ve 13. – 18. stol. pronikali na území Barmy Šanové, kteří zakládali další centra – Ava, Taunngu.
Období kounbhaunské dynastie 1752 – 1885 bylo posledním vzepětím barmského království. V 19. stol. pronikali do Barmy Britové, kteří postupně ve 3 britsko-barmských válkách od jihu dobývali Barmu (1. válka 1824 – 1826, 2. válka 1851 - 1852). Ve 3. válce v roce 1885 Britové dobyli královské město Mandalaj, sesadili posledního barmského krále Thibhoa a odvezli ho do exilu v Indii.
V koloniálním období (1885 – 1941) se Barma stála provincií Britské Indie; v roce 1937 byla od Indie oddělena. Proti britské koloniální nadvládě vznikal v Barmě odpor – 1920 stávka studentů Rangúnské univerzity, 1930 – 32 rolnické povstání Schaya Sama, 1930 založena organizace Doubama („My Barmánci“), 1938 stávka naftařských dělníků. Za druhé světové války se v Japonsku tajně cvičila skupina Třiceti soudruhů, v jejímž čele stál Aun Schan a v prosinci 1941 byla v Thajsku založena Armáda nezávislosti Barmy (v roce 1943 přejmenována na Barmskou národní armádou). Za války okupovali Barmu Japonci, kteří 1. srpna 1943 vyhlásili formální „nezávislost“ Barmy. Odpor proti Japoncům vyústil do protijaponského odboje a osvobozeneckého hnutí. V srpnu 1944 byla ustavena Liga proti fašismu a za svobodu lidu, která tajně dohodla s Brity vojenskou spolupráci proti Japoncům. 27. března 1945 zahájila Barmská národní armáda spolu s Ligou ozbrojené povstání proti Japoncům. Rangún byl osvobozen 1. května 1945 a orgány Ligy proti fašismu a za svobodu lidu přejímaly moc do svých rukou. (V oblastech pod kontrolou spojeneckých armád zřizovali Britové vojenskou správu.)
10. listopadu 1946 vydala Liga proti fašismu a za svobodu lidu zásadní požadavek nezávislosti. Britská vláda byla donucena k jednání a 27. ledna 1947 byla v Londýně podepsána „Dohoda Aun Schana s Attleem“, která přiznala Barmě právo na nezávislost. V únoru 1947 se konala v městečku Pinloum (Panglong) v Barmě konference, na které se Barmánci dohodli s národnostními menšinami na vytvoření federativního Barmského státu, v němž bude národnostním menšinám zaručeno právo na vnitřní autonomii. V dubnu 1947 se konaly volby do Ústavodárného shromáždění, 4. ledna 1948 pak byla vyhlášena nezávislost – vznikl Barmský svaz. V jeho čele však nemohl být „otec nezávislosti“ generálmajor Aun Schan, který byl 19. července 1947 spolu se šesti dalšími členy rady guvernéra zavražděn. V čele Ligy proti fašismu stanul U Nu, který se stál prvním ministerským předsedou.
Od počátku sužovala Barmský svaz občanská válka, když se proti vládě postavily 2 komunistické strany (KS Bílé vlajky a Rudé vlajky) a organizace národnostních menšin. To nakonec vedlo armádu v čele s generálem Nei Winem k převzetí moci v letech 1958 – 60 a po kratším období U Nuovy vlády od roku 1962 až dodneška je u moci barmská armáda. Vojenská junta vyhlásila program „Barmská cesta k socialismu“, a v roce 1974 nastolila vládu Strany barmského socialistického programu, vedenou až do roku 1981 generálem, pak U Nei Winem. Stranická ideologie byla směsicí socialismu, buddhismu a isolacionismu. Junta pokračovala v občanské válce a tvrdě potlačovala jakýkoli náznak opozice. Až do konce 80. let s ní spolupracovaly socialistické státy, v 60. a 70. letech byla aktivní i ČSSR.
Koncem 80. let se zhoršovala ekonomická situace země. Barma, někdejší rýžová obilnice Asie, země s bohatými přírodními zdroji – dřevo, uhlí, ropa, zemní plyn, cín, wolfram, olovo, zinek, stříbro, měď, nikl, rubíny, safíry, smaragdy – se stala jednou z nejchudších zemí světa. Výsledkem hospodářské politiky byl rozkvět černého trhu a naprostý nedostatek veškerého zboží.
V roce 1988 došlo v důsledku zhoršující se ekonomické i politické situace k širokému prodemokratickému hnutí, do jehož čela se postavila dcera generálmajora Aun Schana, charismatická Aun Schan Su Ťij, která založila Národní ligu pro demokracii – NLD. V létě 1988 – 8.8.1988 – bylo lidové hnutí armádou krvavě potlačeno, nakonec však donutilo vládu k ústupkům a k vypsání demokratických voleb v květnu 1990. V nich získala NLD přes 80% hlasů. Navzdory tomu však barmská vojenská junta nikdy nedovolila svolání parlamentu a převzetí moci. Vedoucí představitele NLD a jejich příznivce pozatýkala a uvrhla do vězení, vůdkyni Aun Schan Su Ťij zavřela do domácího vězení, ve kterém je s kratšími přestávkami dodnes.
Aun Schan Su Ťij byla v roce 1991 udělena Nobelova cena míru za úsilí o nastolení demokracie.
(MTD)
