BARMA (MYANMA) – původní oficiální název „Barmský svaz“, od roku 1989 „Svaz Myanma“ (nyní  Republika Myanmarský svaz) – leží v jihovýchodní Asii. Od severu k jihu se z Číny táhne tibetsko-himálajská horská soustava, na jihozápadě a jihu pobřeží země omývá Bengálský záliv a Andamanské moře. Největší řekou je Iravadi. Barma sousedí na západě s Bangladéšem a Indií, na severu a severovýchodě s Čínou, Laosem a na východě s Thajskem. Hlavním městem byl až donedávna Rangún (Yangon), nedávno se však hlavním městem stalo Neipyijto ležícího 400 km na sever od Rangúnu na trati do Mandalaje.

Barma je druhým největším státem jihovýchodní Asie. Její rozloha je 678.033 km2, což je 5 krát víc než Česká a Slovenská republika dohromady. Území Barmy je rozděleno na 7 oblastí vlastní Barmy a 7 států národnostních menšin – Kačjinský, Kajaský, Karenský, Čjinský, Monský, Arakanský a Šanský stát. Populace v Barmě se nyní odhaduje na více než 60 milionů obyvatel; nejpočetnější skupinu – 68% obyvatel – tvoří etničtí Barmánci. Převažujícím náboženstvím je buddhismus. Úředním jazykem je barmština.

V období od 3. tisíciletí př. n. l. se na Indočínský poloostrov začali stěhovat tibeto-barmské, mon-khmérské a thaj-čínské skupiny obyvatel. Ve 3. a 4. st. n. l. přicházejí Pjuové (tibeto-barmského původu) a zakládají centrum Šríkšétra. V dolní Barmě se během 5. a 6. st. n. l. usazují Monové a později zde vytvořili městské státy Thaton a Pegu. V 8. a 9. stol. pronikli do střední Barmy Barmánci a založili Pugam, který se v 11. – 13. stol. stal hlavním městem historicky prvního barmského státu, ve kterém se rozvinula buddhistická kultura a bylo postaveno velké množství pagod, dochovaných dodnes. Ve 13. stol. vyplenili Pugam Mongolové (Kublaj Chán). Ve 13. – 18. stol. pronikali na území Barmy Šanové, kteří zakládali další centra – Ava, Taunngu.

Období kounbaungské dynastie (1752 – 1885) bylo posledním vzepětím samostatného barmského království. V 19. stol. pronikali do Barmy Britové, kteří postupně ve 3 britsko-barmských válkách od jihu dobývali Barmu (1. válka 1824 – 1826, 2. válka 1851 – 1852). Ve 3. válce v roce 1885 Britové dobyli královské město Mandalaj, sesadili posledního barmského krále Thibhoa (Thibaw)a odvezli ho do exilu v Indii. Barma se tak stává součástí Britské Indie, což je název bývalé britské kolonie existující mezi lety 1858–1947 na většině území Indického subkontinentu.

Proti britské koloniální nadvládě samozřejmě po celou dobu vznikal odpor a to v mnoha formách – 1920 stávka studentů Rangúnské univerzity, 1930 – 32 rolnické povstání Saya San (jméno barmského lékaře a politika), 1930 založena organizace Dou Bama („My Barmánci“), 1938 stávka naftařských dělníků.

Protikoloniální hnutí v Barmě hledalo podporu v Japonsku, jako protivníkovi Velké Británie, navázalo s ním tajně kontakt a jednalo o případné finanční i materiální pomoci. Barmánci věřili, že jim Japonci pomohou porazit Brity a uznají barmskou nezávislost. Roku 1940 byl vydán zatykač na Aun Schana, který se ale včas ukryl a uprchl do Japonska. V Japonsku jednal o budoucí podobě nezávislého barmského státu a pak se tajně vrátil do Barmy, kde navrhl zřízení barmské dobrovolnické armády, která měla být vycvičena v Japonsku. Poté se vrátil do Japonska, kde se shromáždilo třicet Barmánců, většinou členů Dou Bamy nebo studentů. Tato skupina třiceti dobrovolníků se označuje jako Třicet druhů. Třicet druhů se pod japonským velením účastnilo vojenského výcviku a po začátku války v Asii byli v prosinci 1941 převezeni do Thajska. V Thajsku následně založili Armádu nezávislosti Barmy, ke které se připojily tisíce v Thajsku žijících Barmánců.

Japonci však nakonec za války Barmu okupovali, a přestože 1. srpna 1943 vyhlásili formální „nezávislost“ Barmy, jejich vliv neustával. Odpor proti Japoncům vyústil do protijaponského odboje a osvobozeneckého hnutí. V srpnu 1944 byla ustavena Liga proti fašismu a za svobodu lidu, v jejímž čele stanul Aun Schan, Than Tchun a Sou, a která tajně dohodla s Brity vojenskou spolupráci proti Japoncům. 27. března 1945 zahájila Barmská národní armáda spolu s Ligou ozbrojené povstání proti Japoncům. Rangún byl osvobozen 1. května 1945 a orgány Ligy proti fašismu a za svobodu lidu přejímaly moc do svých rukou. (V oblastech pod kontrolou spojeneckých armád zřizovali Britové vojenskou správu.)

V listopadu 1946 Liga udělila vládě Velké Británie ultimátum, aby do jednoho roku proběhly volby do ústavodárného shromáždění a posléze byla Barmě udělena nezávislost. V opačném případě Liga hodlala odejít do opozice a zahájit ozbrojený boj. Britská vláda byla donucena k jednání a 27. ledna 1947 byla v Londýně podepsána „Dohoda Aun Schana s Attleem“, která přiznala Barmě právo na nezávislost. V únoru 1947 se konala v městečku Pinloum (Panglong) v Barmě konference, na které se Barmánci dohodli s národnostními menšinami na vytvoření federativního Barmského státu, v němž bude národnostním menšinám zaručeno právo na vnitřní autonomii. V dubnu 1947 se konaly volby do Ústavodárného shromáždění, 4. ledna 1948 pak byla vyhlášena nezávislost – vznikl Barmský svaz. V jeho čele však již nestanul „otec nezávislosti“ generálmajor Aun Schan, který byl 19. července 1947 spolu se šesti dalšími členy rady guvernéra zavražděn. V čele tak Ligy stanul U Nu, který se stál prvním ministerským předsedou.

Od počátku sužovala Barmský svaz občanská válka, když se proti vládě postavily 2 komunistické strany (KS Bílé vlajky a extremistická Rudá vlajka) a také různé organizace a ozbrojené skupiny národnostních menšin, které vyžadovaly více práv. To nakonec vedlo armádu v čele s generálem Nei Winem k převzetí moci v letech 1958 – 60 a po kratším období U Nuovy vlády se vojenským převratem roku 1962 definitivně vlády v Barmě ujímá Revoluční rada, složená z armádních velitelů. Vojenská junta vyhlásila program „Barmská cesta k socialismu“, a v roce 1974 nastolila vládu Strany barmského socialistického programu, vedenou až do roku 1981 generálem U Nei Winem. Stranická ideologie byla směsicí socialismu, buddhismu a izolacionismu. Junta pokračovala v občanské válce a tvrdě potlačovala jakýkoli náznak opozice. Až do konce 80. let s ní spolupracovaly socialistické státy, v 60. a 70. letech byla aktivní i ČSSR.

Koncem 80. let se ekonomická situace v zemi velmi zhoršila. Barma, někdejší rýžová obilnice Asie, země s bohatými přírodními zdroji – dřevo, uhlí, ropa, zemní plyn, cín, wolfram, olovo, zinek, stříbro, měď, nikl, rubíny, safíry, smaragdy – se stala jednou z nejchudších zemí světa. Výsledkem hospodářské politiky byl rozkvět černého trhu a naprostý nedostatek veškerého zboží.

Vojenským převratem se v Barmě dostala k vládě junta, která se 18. září 1988 ustavila jako Státní rada pro obnovení zákonnosti a pořádku. Bezprostředně po převzetí moci junta zrušila platnost ústavy a obnovila cenzuru. V zemi byl vyhlášen výjimečný stav, uzavřeny školy a veškerá veřejná zařízení. Místa ve státní správě i v orgánech správních celků byla hromadně obsazována příslušníky armády. 20. září junta ze svých členů sestavila novou vládu. Předseda junty So Maun se stal novým premiérem země. Junta odstoupila od socialistické politiky, opustila program Barmské cesty k socialismu a název státu změnila zpět na Barmský svaz. V červnu 1989 Junta změnila oficiální název státu na Myanmarský svaz.

V roce 1988 došlo v důsledku zhoršující se ekonomické i politické situace k širokému prodemokratickému hnutí, do jehož čela se postavila dcera generálmajora Aun Schana, charismatická Aun Schan Su Ťij, která založila Národní ligu pro demokracii – NLD. 8. srpna 1988 bylo toto hnutí armádou krvavě potlačeno, nakonec však donutilo vládu k ústupkům a k vypsání demokratických voleb v květnu 1990. V nich získala NLD přes 80% hlasů. Navzdory tomu však barmská vojenská junta nikdy nedovolila svolání parlamentu a převzetí moci. Vedoucí představitele NLD a jejich příznivce pozatýkala a uvrhla do vězení, vůdkyni Aun Schan Su Ťij zavřela do domácího vězení. Aun Schan Su Ťij byla v roce 1991 udělena Nobelova cena míru za úsilí o nastolení demokracie.

5. srpna 2007 došlo v Barmě k náhlému a velmi prudkému zvýšení cen pohonných hmot, poté co junta neohlášeně odstranila subvence pro paliva. Do jednoho týdne vzrostly ceny nafty a benzínu až o 100% a cena stlačeného zemního plynu, používaného v autobusové dopravě, až na pětinásobek původní ceny. Zvýšení transportních nákladů se rychle projevilo nárůstem cen potravin a jiných základních komodit. Tento krok junty vyvolal obrovskou vlnu nespokojenosti a mnoho lidí vyšlo do ulic. Junta se snažila protesty ukončit již v počátku a nasadila proti protestujícím bezpečností síly. Následoval tvrdý zákrok bezpečnostních složek, při němž byly zbity a zatčeny stovky lidí. K obnovení protestů došlo ve chvíli, kdy se do nich zapojila velká řada buddhistických mnichů. Mniši hrozili, že začnou bojkotovat almužny od členů vojenského režimu. Juntě bylo uloženo ultimátum do 17. září 2007. Do určeného dne ale junta na žádost buddhistických mnichů nezareagovala, a ti tak 18. září vyšli do ulic. Protesty mnichů rychle nabývaly na síle a šířily se po celé zemi. Těmto protestům se podle šafránové barvy rouch buddhistických mnichů začalo přezdívat Šafránová revoluce.

30. září Aun Schan Su Ťij opustila domácí vězení a setkala se se zvláštním vyslancem OSN pro Barmu Ibrahimem Gambarim. Následně Gambari vedl jednání s generálem Than Šweiem. 11. října vydala Rada bezpečnosti OSN prohlášení důrazně vybízející režim, aby propustil politické vězně, ukončil násilí proti civilistům a zahájil opravdový dialog. Evropská unie se 15. října usnesla na zákazu veškerého dovozu dřeva, kovů a drahokamů z Barmy. Také pohrozila zákazem všech investic, jestliže režim nepřistoupí na dialog s demokratickým hnutím.

3. května 2008 zasáhl Barmu cyklon nazvaný Nargis. Podle výpovědí místních obyvatel junta na naléhavou situaci nereagovala a bezprostředně po úderu cyklonu nebyly do postižené oblasti vyslány žádné záchranné týmy ani armáda. Lidé v zasažené oblasti byli bez potravin, pitné vody a zdravotní péče, což vedlo k dalšímu prohlubování humanitární krize a šíření chorob. Teprve po příjezdu a jednáních s generálním tajemníkem OSN umožnila junta vstup humanitárních pracovníků do zasažených oblastí a tak humanitární pomoc začala proudit k potřebným.

7. listopadu 2010 se konaly parlamentní volby. Několik dnů poté junta vyhlásila jednoznačným vítězem voleb Stranu svazové solidarity a rozvoje, která získala téměř 80% veškerých hlasů. Výsledek voleb neuznali představitelé opozice, kteří hovoří o rozsáhlých volebních podvodech, které stojí v pozadí. Informací není mnoho, nicméně svědkové zmiňují falšování volebních hlasů, zastrašování či podplácení. Volby se setkaly s ostrou kritikou z úst řady diplomatů a vrcholných představitelů demokratických zemí.

Aun Schan Su Ťij byla po těchto volbách propuštěna z domácího vězení a v doplňovacích volbách v roce 2012 získala její strana NLD téměř všechna křesla v parlamentu, nicméně dle současné politické praxe musí být čtvrtina křesel v horní i dolní sněmovně obsazena armádními představiteli a tři hlavní ministerské posty (ministerstvo vnitra, ministerstvo „pohraničí“ a ministerstvo obrany) jsou zastávány generály.

Přestože úspěšný a plnohodnotný přechod k  demokracii bude vyžadovat ještě mnoho času, už nyní můžeme pozorovat změny, které se v Barmě dějí. Reformy provedené současnou vládou postupně otevírají zemi ještě donedávna uvrženou do mezinárodní izolace. V roce 2011 navštívila Barmu americká ministryně zahraničí Hilary Clinton a nedlouho poté svou návštěvu uskutečnil také Barack Obama. V květnu 2013 EU zrušila všechny ekonomické sankce, kromě oblasti zbrojení.

Vysoký komisař OSN pro lidská práva společně s různými mezinárodními organizacemi zabývajícími se dodržováním práv požadují, aby barmská vláda ukončila boje v severní části země a dále aby udělila občanství a poskytla ochranu Rohingyům, skupině muslimských obyvatel, která čítá přibližně 500 000 lidí. Tito lidé jsou napadáni rasistickými skupinami a jsou jim odepřena základní práva. Mezinárodní pozorovatelé dále požadují spravedlivější rozvoj barmské ekonomiky, který by respektoval lidská práva a práva zemědělců a etnických menšin.

© MTD, BCP