BARMA (MYANMA) – původní
oficiální název „Barmský svaz“, od roku 1989 „Svaz Myanma“ – leží
v jihovýchodní Asii. Od severu k jihu se z Číny táhne
tibetsko-himálajská horská soustava, na jihozápadě a jihu pobřeží země
omývá Bengálský záliv a Andamanské moře. Největší řekou je Iravadi.
Barma sousedí na západě s Bangladéšem a Indií, na severu a
severovýchodě s Čínou, Laosem a na východě s Thajskem.
Hlavním městem byl až donedávna Rangún (Yankoun), v roce 2006 však
byly vládní úřady přestěhovány do malého městečka Pjinmana, ležícího
400 km na sever od Rangúnu na trati do Mandalaje.
Barma je druhým největším státem
jihovýchodní Asie. Její rozloha je 678.033 km2, což je 5 krát víc než
Česká a Slovenská republika dohromady. Území Barmy je rozděleno na 7
oblastí vlastní Barmy a 7 států národnostních menšin – Kačjinský,
Kajaský, Karenský, Čjinský, Monský, Arakanský a Šanský stát. Barma má
téměř 50 milionů obyvatel; nejpočetnější Barmánci tvoří 68% obyvatel.
Převažujícím náboženstvím je buddhismus. Úředním jazykem je barmština.
V období od 3. tisíciletí
př. n.l. se na Indočínský poloostrov začali stěhovat Tibetobarmánci,
Monkchmérové a Thajčíňané. Ve 3. a 4. stol. n.l. vytvořili vyspělou
civilizaci Pjuové – předchůdci Barmánců (založili centrum Šríkšétra). V
5. a 6. stol. n.l. osídlili Dolní Barmu Monové (založili Thatchoum a
Pegu). V 8. a 9. stol. pronikli do střední Barmy Barmánci a založili
Pugam, který se v 11. – 13. stol. stal hlavním městem prvního barmského
státu, ve kterém se rozvinula buddhistická kultura a bylo postaveno
velké množství pagod, dochovaných dodnes. Ve 13. stol. vyplenili Pugam
Mongolové (Kublaj Chán). Ve 13. – 18. stol. pronikali na území Barmy
Šanové, kteří zakládali další centra – Ava, Taunngu.
rybář na jezeře Inle v Šanském státě
Období kounbhaunské dynastie 1752
– 1885 bylo posledním vzepětím barmského království. V 19. stol.
pronikali do Barmy Britové, kteří postupně ve 3 britsko-barmských
válkách od jihu dobývali Barmu (1. válka 1824 – 1826, 2. válka 1851 -
1852). Ve 3. válce v roce 1885 Britové dobyli královské město
Mandalaj, sesadili posledního barmského krále Thibhoa a odvezli ho do
exilu v Indii.
V koloniálním období (1885 –
1941) se Barma stála provincií Britské Indie; v roce 1937 byla od
Indie oddělena. Proti britské koloniální nadvládě vznikal v Barmě
odpor – 1920 stávka studentů Rangúnské univerzity, 1930 – 32 rolnické
povstání Schaya Sama, 1930 založena organizace Doubama („My Barmánci“),
1938 stávka naftařských dělníků. Za druhé světové války se
v Japonsku tajně cvičila skupina Třiceti soudruhů, v jejímž
čele stál Aun Schan a v prosinci 1941 byla v Thajsku založena
Armáda nezávislosti Barmy (v roce 1943 přejmenována na Barmskou
národní armádou). Za války okupovali Barmu Japonci, kteří 1. srpna 1943
vyhlásili formální „nezávislost“ Barmy. Odpor proti Japoncům vyústil do
protijaponského odboje a osvobozeneckého hnutí. V srpnu 1944 byla
ustavena Liga proti fašismu a za svobodu lidu, která tajně dohodla
s Brity vojenskou spolupráci proti Japoncům. 27. března 1945
zahájila Barmská národní armáda spolu s Ligou ozbrojené povstání
proti Japoncům. Rangún byl osvobozen 1. května 1945 a orgány Ligy proti
fašismu a za svobodu lidu přejímaly moc do svých rukou.
(V oblastech pod kontrolou spojeneckých armád zřizovali Britové
vojenskou správu.)
10. listopadu 1946 vydala Liga
proti fašismu a za svobodu lidu zásadní požadavek nezávislosti. Britská
vláda byla donucena k jednání a 27. ledna 1947 byla v Londýně
podepsána „Dohoda Aun Schana s Attleem“, která přiznala Barmě
právo na nezávislost. V únoru 1947 se konala v městečku
Pinloum (Panglong) v Barmě konference, na které se Barmánci
dohodli s národnostními menšinami na vytvoření federativního
Barmského státu, v němž bude národnostním menšinám zaručeno právo
na vnitřní autonomii. V dubnu 1947 se konaly volby do
Ústavodárného shromáždění, 4. ledna 1948 pak byla vyhlášena nezávislost
– vznikl Barmský svaz. V jeho čele však nemohl být „otec
nezávislosti“ generálmajor Aun Schan, který byl 19. července 1947 spolu
se šesti dalšími členy rady guvernéra zavražděn. V čele Ligy proti
fašismu stanul U Nu, který se stál prvním ministerským předsedou.
vodní festival
Od počátku sužovala Barmský svaz
občanská válka, když se proti vládě postavily 2 komunistické strany (KS
Bílé vlajky a Rudé vlajky) a organizace národnostních menšin. To
nakonec vedlo armádu v čele s generálem Nei Winem
k převzetí moci v letech 1958 – 60 a po kratším období U
Nuovy vlády od roku 1962 až dodneška je u moci barmská armáda. Vojenská
junta vyhlásila program „Barmská cesta k socialismu“, a
v roce 1974 nastolila vládu Strany barmského socialistického
programu, vedenou až do roku 1981 generálem, pak U Nei Winem. Stranická
ideologie byla směsicí socialismu, buddhismu a isolacionismu. Junta
pokračovala v občanské válce a tvrdě potlačovala jakýkoli náznak
opozice. Až do konce 80. let s ní spolupracovaly socialistické
státy, v 60. a 70. letech byla aktivní i ČSSR.
Koncem 80. let se zhoršovala
ekonomická situace země. Barma, někdejší rýžová obilnice Asie, země
s bohatými přírodními zdroji – dřevo, uhlí, ropa, zemní plyn, cín,
wolfram, olovo, zinek, stříbro, měď, nikl, rubíny, safíry, smaragdy –
se stala jednou z nejchudších zemí světa. Výsledkem hospodářské
politiky byl rozkvět černého trhu a naprostý nedostatek veškerého zboží.
V roce 1988 došlo
v důsledku zhoršující se ekonomické i politické situace
k širokému prodemokratickému hnutí, do jehož čela se postavila
dcera generálmajora Aun Schana, charismatická Aun Schan Su Ťij, která
založila Národní ligu pro demokracii – NLD. V létě 1988 – 8.8.1988
– bylo lidové hnutí armádou krvavě potlačeno, nakonec však donutilo
vládu k ústupkům a k vypsání demokratických voleb
v květnu 1990. V nich získala NLD přes 80% hlasů. Navzdory
tomu však barmská vojenská junta nikdy nedovolila svolání parlamentu a
převzetí moci. Vedoucí představitele NLD a jejich příznivce pozatýkala
a uvrhla do vězení, vůdkyni Aun Schan Su Ťij zavřela do domácího
vězení, ve kterém je s kratšími přestávkami dodnes.
Aun Schan Su Ťij byla v roce
1991 udělena Nobelova cena míru za úsilí o nastolení demokracie.